Multitasking plíživě ukrádá naši pozornost a schopnost soustředit se na jednu věc pořádně a opravdu do hloubky, z toho pramení spousta nepříjemných duševních i fyzických následků. Problémy s pamětí, poruchy koncentrace, ztráta schopnosti prožívat věci opravdu naplno a radovat se z nich – to je teprve začátek. Tím, jak jsme nepřetržitě bombardováni informacemi a nejrůznějšími vjemy se z nás stávají permanentní přijímače, kteří pořád něco čtou a píší nebo hledají.
Palivem pro multitasking jsou počítače. Při práci s nimi je pro většinu lidí normální, že zatímco se jeden program načítá, pracujeme už v jiném nebo v několika jiných programech. Posloucháme hudbu, píšeme maily, hledáme informace na internetu, startujeme a restartujeme všechny možné aplikace a to vše obvykle v jeden okamžik. Naše mysl je tak soustavně roztříštěná. Ale co z toho opravdu potřebujeme? A co nám to dává? Jak bude naše mysl vypadat za dalších 5,10, 20 let? Budeme si vůbec něco bez googlu a seznamu pomatovat? A co děti, kterým rodiče už od dětství pořizují tablety a počítače.. a kteří k domácím úkolům používají místo hlavy hlavně internet.
Proč v tom všichni jedeme, když nemusíme? Protože jsme zpohodlněli.
Z nejnovějších výzkumů světových neurologů a neurobiologů univerzity ve Stanfordu jasně vyplynulo, že multitasking mění nejen naší psychiku, ale také strukturu buněčných - neuronových spojů (synapsí) v našem mozku. Kdo by ale měl zájem ji masově šířit, když se v digitálních médiích točí tak obrovské peníze... Doslova se z nás stávají jiní lidé. Stačí podívat se na dnešní školáky, jak moc jsou odlišní od svých rodičů. Co všechno dovedou (ale také nedovedou), jakým způsobem přemýšlejí a především, jakým způsobem tráví svůj volný čas - hodiny vysedávání na internetu, mají poruchy pozornosti a motivace, nechtějí chodit ven...
Klíčem k učení je pozornost, opakovala jsem si včera večer asi hodinu, zatímco jsem se asi pětkrát snažila nakreslit dítěti koně, kterého si moc přálo a kterého neumím. Lákalo mě kouknou se do google.images, ale odolala jsem. Není to lehké ani pro dospělého, natož pro předškoláka...