Hrozí nám digitální demence?

Možná teď posloucháte hudbu, píšete email kolegovi, jedete na rotopedu nebo sledujete zprávy, zkrátka děláte několik věcí najednou, abyste šetřili čas. Pravda je, že ve skutečnosti svým časem plýtváme. Jídlo se jistě povede, domácím tréninkem spálíte pár kalorií, ale z těchto řádek nebo zpráv v rádiu si budete pamatovat jen málo. Dnešní společnost "jede" v tzv. multitaskingu. Ale jak z toho ven a je to vůbec možné? 

Multitasking plíživě ukrádá naši pozornost a schopnost soustředit se na jednu věc pořádně a opravdu do hloubky, z toho pramení spousta nepříjemných duševních i fyzických následků. Problémy s pamětí, poruchy koncentrace, ztráta schopnosti prožívat věci opravdu naplno a radovat se z nich – to je teprve začátek. Tím, jak jsme nepřetržitě bombardováni informacemi a nejrůznějšími vjemy se z nás stávají permanentní přijímače, kteří pořád něco čtou a píší nebo hledají.

Palivem pro multitasking jsou počítače. Při práci s nimi je pro většinu lidí normální, že zatímco se jeden program načítá, pracujeme už v jiném nebo v několika jiných programech. Posloucháme hudbu, píšeme maily, hledáme informace na internetu, startujeme a restartujeme všechny možné aplikace a to vše obvykle v jeden okamžik. Naše mysl je tak soustavně roztříštěná. Ale co z toho opravdu potřebujeme? A co nám to dává? Jak bude naše mysl vypadat za dalších 5,10, 20 let? Budeme si vůbec něco bez googlu a seznamu pomatovat? A co děti, kterým rodiče už od dětství pořizují tablety a počítače.. a kteří k domácím úkolům používají místo hlavy hlavně internet.  

Proč v tom všichni jedeme, když nemusíme? Protože jsme zpohodlněli.

Z nejnovějších výzkumů světových neurologů a neurobiologů univerzity ve Stanfordu jasně vyplynulo, že multitasking mění nejen naší psychiku, ale také strukturu buněčných - neuronových spojů (synapsí) v našem mozku. Kdo by ale měl zájem ji masově šířit, když se v digitálních médiích točí tak obrovské peníze... Doslova se z nás stávají jiní lidé. Stačí podívat se na dnešní školáky, jak moc jsou odlišní od svých rodičů. Co všechno dovedou (ale také nedovedou), jakým způsobem přemýšlejí a především, jakým způsobem tráví svůj volný čas - hodiny vysedávání na internetu, mají poruchy pozornosti a motivace, nechtějí chodit ven...

Klíčem k učení je pozornost, opakovala jsem si včera večer asi hodinu, zatímco jsem se asi pětkrát snažila nakreslit dítěti koně, kterého si moc přálo a kterého neumím. Lákalo mě kouknou se do google.images, ale odolala jsem. Není to lehké ani pro dospělého, natož pro předškoláka...